Diagnostika
Diagnostika Charcotovy nohy je založena na klinickém obrazu onemocnění a na pomocných vyšetřeních. V akutním stádiu je postižená noha oteklá, zarudlá a někdy i bolestivá; výskyt ulcerací v ranných stádiích není častý.
Neuropatie hraje zásadní roli v patogenezi Charcotovy nohy, proto její diagnostika je velmi důležitá. Stupeň neuropatie bývá zjišťován pomocí monofilament, ladičky nebo biothesiometru (VPT - vibration perception threshold - práh vibrační citlivosti); u pacientů s Charcotovou nohou je v drtivé většině případů přítomna těžká periferní polyneuropatie (VPT > 25 V).
K diagnostice autonomní neuropatie jsou využívány testy kardiovaskulárních reflexů. Tyto testy hodnotí reakce tepové frekvence nebo krevního tlaku na jednoduché fyziologické manévry. Nejvíce rozšířena je metodika publikovaná Ewingem, která spočívá v provedení souboru testů jako je reakce tepové frekvence na hluboké dýchání a na Valsalvův manévr - výdech proti odporu, reakci krevního tlaku na izometrickou svalovou zátěž na dynamometru a reakci tepové frekvence a krevního tlaku na změnu polohy z lehu do stoje. Další možností je využití měření spektrální analýzy variability srdeční frekvence - SA VSF. Téměř všichni pacienti s Charcotovou nohou mají těžkou autonomní neuropatii dle SA VSF.
Měření kožní teploty spočívá v měření teploty nad nejvíce postiženou oblastí nohy a tuto teplotu srovnáváme se stejným místem na druhé noze. Pokud je rozdíl teplot o 2 a více stupňů Celsia, tak se jedná o aktivaci onemocnění - akutní fázi. Tato metoda je využívána i k monitoraci aktivity onemocnění během léčby. Problém nastává v případě oboustranného postižení, kdy není možné správně posoudit aktivitu onemocnění.
Diagnostika pomocí rentgenologického (RTG) vyšetření je velice pozdní. RTG zobrazí až výrazné změny skeletu – Charcototva noha až ve stádiu komplikací (dislokací a fraktur). K posouzení aktivity onemocnění a efektu léčby je RTG nevhodné, dá se využít jen k lokalizaci změn. CT (počítačová tomografie) vyšetření může pomoci k zpřesnění lokalizace změn, má však podobné limitace jako RTG vyšetření.
Spolehlivou diagnostickou metodou je naopak čtyřfázová dynamická scintigrafie skeletu. K tomuto vyšetření není třeba pacienta speciálně připravovat. Po intravenózním podání 99mTc methylendifosfonátu (99mTc MEDP) nebo hydroxymethylendiphosphonátu je posuzována časná perfúzní fáze a časná fáze vychytávání radiofarmaka, zejména v měkkých částech nohy. Ve třetí fázi, s odstupem 2-3 hodin od podání radiofarmaka, bývá měřeno jeho vychytávání ve skeletu. Čtvrtá fáze vyšetření probíhá s odstupem 24 hodin od podání. Tato čtvrtá fáze pomáhá odlišit Charcotovu nohu od osteomyelitidy (OM). Pokud není odlišení od OM zcela zřejmé, bývá vyšetření doplněno leukocytárním (granulocytárním) skenem. Stanovení kvantitativních parametrů perfúzní i vychytávací fáze může pomoci ve sledování aktivity onemocnění.
Nejperspektivnější metodou v diagnostice Charcotovy nohy se zdá být magnetická rezonance (MRI), která dokáže odhalit i raná stádia onemocnění a může se využít i k monitoraci onemocnění. Limitací MRI je však její dostupnost a problémem může být i odlišení mezi Charcotovy nohy a osteomyelitidou.
Ve výzkumu jsou používány i další metody, např. vyšetření markerů kostní remodelace a denzitometrie. V posledních letech byla izolována a definována celá řada buněčných i nebuněčných složek kostní matrix, které poměrně specificky vypovídají o stupni kostní remodelace. Tyto markery kostního obratu se často klasifikují podle jejich metabolické úlohy v kosti a rozdělují se na markery kostní novotvorby a kostní resorpce. Jednotlivé markery nejsou specifické pro určité kostní onemocnění, vypovídají o změně kostní remodelace nezávisle na její příčině. U pacientů s Charcotovou nohou se vyšetření markerů kostní remodelace (např. ICTP - C terminální telopeptid kolagenu I; KALP - kostní isomer alkalické fosfatázy) používá zejména k posouzení efektu terapie.
Další metodou, kterou lze použít k diagnostice Charcotovy nohy, je kvantitativní ultrazvuková kostní denzitometrie. Tato metoda se zdá být vhodnou metodou k posouzení rizika vzniku neuropatických fraktur.
