Terapie
Léčba pacientů s Charcotovou nohou, zejména v akutním stádiu, musí být zahájena co nejdříve, jen tak se dá předejít komplikacím – dislokacím, deformitám. Terapie se liší v jednotlivých stádiích podle aktivity onemocnění. Léčba je často zdlouhavá (nejčastěji trvá 3-12 měsíců) a klade velké nároky na spolupráci pacienta.
V akutním stádiu musí být neprodleně zajištěno maximální odlehčení postižené končetiny. Používá se celá řada různých typů odlehčovacích ortéz; zlatým standardem je nesnímatelná semirigidní fixace (TCC - Total Contact Cast). Ke zvýšení efektu léčby a zajištění stability pacienta je doporučováno současné používání podpažních berlí. Odlehčení je zcela zásadním opatřením a nelze ho nahradit žádnou jinou terapií. Typ odlehčení by měl být konzultován se zkušeným protetikem a pacienti by měli být pravidelně kontrolováni, zda dodržují léčbu, zejména pacienti se snímatelnými ortézami. Nezbytnou součástí je tedy i pečlivá edukace pacienta s vysvětlením možných rizik nedodržování léčby (prodloužení terapie, vznik deformity, ulcerace, amputace). Délka terapie ortézou závisí na aktivitě onemocnění (obvykle 3-6 měsíců); před úplným vysazením odlehčovací pomůcky musí předcházet období částečné a postupně se zvyšující zátěže postižené končetiny. Rizikem předčasného zatěžování může být reaktivace onemocnění. Rizikem odlehčení končetiny s Charcotovou nohou je také možnost aktivace onemocnění v druhé, dosud nepostižené končetině.
Studie z poslední doby ukazují, že léčba pomocí kalcitoninu nebo bisfosfonátů může výrazně přispět ke zlepšení průběhu akutní fáze Charcotovy nohy. Randomizované studie s pamidronátem a aledronátem prokázaly signifikatně větší snížení osteoklastické aktivity měřené markery osteomodelace u intervenovaných skupin ve srovnání s placebem. Nevýhodou většiny bisfosfonátů je jejich kontraindikace u pacientů s renální insuficiencí, kteří tvoří až 1/3 pacientů s Charcotovou nohou. Oproti tomu kalcitonin, který rovněž působí antiresorpčně, je možné podávat i u pacientů s renální insuficiencí. Navíc kalcitonin působí více fyziologicky; snižuje pouze funkci osteoklastů a nevede k aktivaci jejich apoptózy, která narušuje proces remodelace kosti. K monitoraci efektu léčby akutní fáze Charcotovy nohy v těchto studiích byly použity zejména markery kostní remodelace (KALP, ICTP apod.) a měření rozdílu kožních teplot. Tyto metody však mají celou řadu nevýhod. Markery kostní remodelace nejsou specifické pouze pro změny kostního metabolismu v oblasti nohou a mohou být ovlivněny celou řadou faktorů (stravou, fyzickou aktivitou, diurnálním rytmem apod.). Měření rozdílu kožních teplot je nepoužitelné u pacientů s oboustranným výskytem Charcotovy nohy, který byl pozorován u 9-39 % pacientů. Klinický efekt na délku hojení či recidívy onemocnění byl hodnocen zřídka. Randomizovaná studie s kalcitoninem prokázala signifikantně kratší dobu imobilizace postižené končetiny ve srovnání s kontrolami a trend ke sníženému výskytu recidivy Charcotovy nohy během 3 let po ukončení odlehčení. Naopak podávání zolendronátu dobu imobilizace nezkrátilo. Perspektivními léky pro terapii Charcotovy nohy jsou denosumab (monoklonální protilátka proti RANKL), teriparatid (rekombinantní parathormon) a stroncium ranelát; výsledky randomizovaných studií však zatím nejsou k dispozici.
Neodmyslitelnou součástí komplexní léčby jak v akutní, tak v chronické fázi Charcotovy nohy, je dobrá kompenzace diabetu. Navíc některé studie naznačují, že vysoká hodnota glykovaného hemoglobinu je rizikovým faktorem pro vznik Charcotovy nohy.
U pacientů v chronickém stádiu onemocnění se musí dbát zejména na prevenci vzniku ulcerací, zvláště pak u pacientů s deformitami. Za předpokladu včasné diagnózy a vhodné terapie se může deformitám zcela předejít. U těchto pacientů je indikována profylaktická obuv, u pacientů s deformitami speciální ortopedická, která nemá za cíl korigovat deformitu, ale redukovat plantární tlaky na plosce. Pokud vznikne ulcerace, případně osteomyelitída v terénu akutní, či chronické Charcototvy nohy, jedná se vždy o velmi závažnou komplikaci, z důvodu vysokého rizika vysoké amputace. Tito pacienti musí být léčeni komplexně – odlehčením, antibiotiky a lokálními prostředky. U těchto pacientů je nutné včas indikovat revaskularizaci a kompenzovat diabetes.
V ojedinělých případech může Charcotova neuroosteoarthropatie postihnout kteroukoliv část skeletu - kolenní kloub, páteř, kyčelní kloub apod.. Léčebnou eventualitou je náhrada postiženého kloubu endoprotézou, největší zkušenosti jsou s náhradou kolenního kloubu.
